Podobraz duše

Z úsměvu na obrázku
oči na mě hledí...

Pár kapek duhových tam na dně mého šálku....

Myslím, tedy jsem...

To, že je někdo tak trochu debil, vůbec neznamená, že se do něj nemůžete zamilovat.
Tyto dvě skutečnosti se občas přímo podmiňují.

Bouře se vzdouvá a ty musíš jít,
kráčíš ve větvích padajících,
krok proti větru od ní dál,
krok proti sobě jde hrdý král.

Chtěla bych zahojit všechny šrámy,

Zdali je pozdě na návrat,
zdali shořely již mosty,
zdali jsem upustila z dlaní
tebe, můj prostý.

V nejzazších krajích nad propastí
na opačných pólech manželského lože
křičí naše záda do prostoru to že
marná je touha po blízkosti...

Podivné prázdno tam, kde ještě stojíš,
Vakuum radosti, slov a citu
Štípu se do paží, že ještě jsi tu,
Cizinec s tvojí tváří. 

Když někoho milujete tak, že byste mu dopřál i milence/ku, aby byl šťastný,